05242004-článek-MUDr. Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy-Metro-Jaro na prahu Evropy

Metro | 24.5.2004 | rubrika: Praha | strana: 4 | autor: Pavel Bémm, PRIMÁTOR

sloupek

Snad ještě nikdy jsem nesledoval bující jaro za takové rychlosti jako letos. S ohledem na všechny povinnosti, které s sebou přinesly vstup České republiky do EU, mistrovství světa v ledním hokeji a celá řada dalších, ať již kulturních, společenských či sportovních, událostí, které se do jarní Prahy seběhly z celého světa, ho pozoruji jak leporelo míhající se za okny tu služebního vozu, tu letadla. Navštívil jsem za posledních pár měsíců mnoho světových a především evropských metropolí. Řím, Moskvu, Brusel, Paříž, Berlín... Všude se rozhlížel a porovnával, jak si stojíme, v čem jsme lepší a na- opak v čem máme co dohánět.

V šechna velká evropská města řeší v podstatě stejné problémy a v úspěšnosti oněch řešení se moc neliší. Například Římané, Pařížané i obyvatelé Bruselu stejně jako Pražané každý den v dopravních špičkách nadávají uvězněni ve svých pohodlných vozech na zácpy. Řešení dopravních problémů v zalidněných metropolích je běh na dlouhou trať a nezávisí jen na výstavbě nových dopravních tepen a silničních obchvatů. Ovlivňuje je i chování samotných občanů, kteří mohou dopravní situaci ulehčit tím, že nechají automobily doma a vy- užijí MHD. A na nás, na vedení města, je udělat vše pro to, aby byla komfortnější a dostupnější. Musím říct, že v tomto ohledu s velkým uspokojením sleduji, jak na okrajích města rostou záchytná parkoviště "Park and Ride" (tedy Zaparkuj a jeď), přímo napojená na spoje MHD. Také mě těší, že právě dnes budu moci spolupoložit základní kámen další trasy metra a o pár týdnů později slavnostně zahájit provoz v jeho dvou nových stanicích. Stejně tak mám radost z toho, že se nám pomalu, ale jistě daří zprovoznit síť cyklostezek, která už dnes mnoha šťastlivcům, kteří nemusí do zaměstnání v obleku, umožňují sednout ráno na kolo  a nechat zácpy za zády.

Stejně tak řeší Londýn, Řím či Praha jen těžko kontrolovatelnou kriminalitu, jež se koncentruje v jejich ulicích. Střídavě úspěšně a ne- úspěšně reorganizují policejní složky, zvyšují počty strážníků a policistů, prohlubují jejich výcvik atd. Ale nejdůležitější jsou změny, probíhající uvnitř samotných mužů zákona. Když v Praze vznikala městská policie, dostávalo se strážníkům spíš po- směchu než úcty a kdekdo pochyboval o jejich užitečnosti. Čtvrtečního rána po přečtení novin jsem byl na městskou policii už poněkolikáté pyšný.

Tentokrát na ty dva mladé strážníky, kteří si všimli chování postaršího muže sledujícího osamělou ženu. Aniž by je k tomu někdo vyzval, tak ho následovali, legitimovali, a tím s největší pravděpodobností zabránili napadení osaměle jdoucí ženy.  Z pána se totiž vyklubal agresivní útočník, který oba strážníky napadl nožem a jednoho z nich vážně zranil. Oba tito strážníci si klidně mohli jít po svých, jelikož v dané chvíli nebylo nic protizákonného pácháno. Právě takové lidi, kteří se nebojí vykonávat svou  práci s osobním nasazením, velká města potřebují. Věřím, že v tom našem jich je přinejmenším stejný počet jako v jiných evropských metropolích a že o nich budeme slýchat častěji a za radostnějších okolností.

"Všechna velká evropská města řeší v podstatě stejné problémy a v úspěšnosti oněch řešení se moc neliší."