04122004-článek-MUDr. Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy-Listy hl. m. Prahy-1. května ČR vstupuje do Evropské unie

Listy hlavního města Prahy | 12.4.2004 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: MUDr. Pavel Bém, primátor hlavního města Prahy, Foto: HMP

Vítejme doma!

Sotva skončí MS v ledním hokeji, ožije Praha znovu. Oslavy vstupu České republiky do Evropské unie budou jak jinak než velkolepé. Celým městem bude znít hudba nejrůznějších žánrů, ať už v rámci akcí na Staroměstském náměstí nebo alternativního festivalu United Islands of Prague. Nad městem se rozzáří ohňostroje a na náměstích se uskuteční celá řada shromáždění. Sotva však tyto oslavy utichnou, rozezvučí se naše metropole již 56. ročníkem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, sotva skončí ten, vypukne další mezinárodní festival, tentokrát televizní, Zlatá Praha, a tak bychom mohli pokračovat dál. Říkám si tedy, co vlastně ve dnech přistoupení k unii slavíme. Vždyť Praha vždy byla a je stále intenzivněji tepajícím srdcem Evropy, které v její hrudi bije, ať už tomu politické konstelace přejí či nikoliv. Navíc se do evropské rodiny nevracíme jako nějaký chudý příbuzný. V rámci EU je naše hlavní město mimořádně respektované a ekonomicky se ČR vede lépe, než mnoha jiným státům, které k unii přistupovaly v minulosti. A mnoho přilepšení nám členství v evropské rodině neskýtá. Z čistě pragmatického a účetního pohledu je projekt vstupu do Evropské unie pro Prahu dokonce nevýhodný. Česká republika bude ročně hradit do evropské pokladny přibližně 25 miliard korun - letos to bude více než 19 miliard. Praha se podílí na státních příjmech 25 procenty. Z toho vyplývá, že z oněch 25 miliard zaplatí Praha asi jednu čtvrtinu, tj. přes 6 miliard. Z evropských fondů bude však moci získat maximálně dvě až tři miliardy korun ročně zpět. To jsou ale ryze kupecké počty. Přínosy vstupu do unie je třeba vnímat ve středně a dlouhodobém horizontu. Ve volném pohybu pracovních sil, ve zrovnoprávnění podmínek českých zemědělců a v síle cestovního ruchu, na který je do značné míry vázána pražská ekonomika. V nejbližších letech se však nic zásadního nezmění. Pražané nebudou mít vyšší mzdy, zadlužené finance se neoddluží, při cestě do Rakouska stále budeme potřebovat pas a do USA vízum. Odhaduji, že výhody a přínosy našeho nového evropského partnerství se výrazně projeví nejdříve za deset let a do jaké míry, to bude hodně záležet na krocích příští české vlády. Co tedy tak bujaře slavíme? Máme vůbec co? Máme. Slavíme naplnění myšlenky, se kterou již v 15. století přišel český král Jiří z Poděbrad a ne evropské mocnosti ve století 20., jak by se snad zdálo. To český Jiřík vyslal poselstva do celé Evropy, aby ji spojil proti hrozícímu vpádu Turků a sjednotil. A tak našemu dávnému králi, který svou dobu předběhl o více než pět století, připijme na počest, neboť jeho "český" sen o společné Evropě od nynějška pomůžeme naplňovat.