03262004-článek-MUDr. Pavel Bém, primátor hl. m. Prahy-Metro-Hledá se muž s černým kufříkem
Hledá se muž s černým kufříkem |
sloupek
Už nějaký čas hledám tajemného muže s kufříkem plným tisícikorunových bankovek, který mi prý korumpuje podřízené. "Někde tu přece musí být, když ho tak často ukazují v televizi," říkám si v duchu a podezřívavě zkoumám setmělé chodby Nové radnice. "Jak je možné, že já ho ještě nepotkal, je-li tu tak častým hostem, jak se říká," vrtá mi hlavou.
A proto občas trochu nedůstojně číhám v temných zákoutích, dle mého soudu nejpříhodnějších místech pro jeho nekalé čachry - machry, které tu podle médií provádí s našimi úředníky, abych ho chytil při činu. Nejdřív za tu ruku s tučným balíkem bankovek, pak za límec a nakonec ho plavným obloukem vyhodil z magistrátních dveří. To bych opravdu rád.
Jenže s bojem proti korupci to zdaleka tak snadné není. Zaprvé nemám čas číhat po temných zákoutích magistrátu, protože pak bych nedělal nic jiného, a to nejde, a zadruhé takhle nápadně korupce vypadala možná v dobách hluboké totality. Dnes jsou podplácení i podpláceči mnohem rafinovanější a prokázat jim jejich nezákonné jednání je běh na dlouhou trať.
Jenže já běhám rád, proto jsem se rozhodl na tuhle maratonskou stezku vyběhnout. Sotva jsem však vyrazil do ulic města, začala z tribun létat rajčata. Že prý běžím pomalu, málo šťouchám do ostatních běžců a dokonce jsem nikomu nepodrazil nohy. Tak nějak si v posledních dnech připadám.
"Kdy potrestáte viníky," ptají se mne novináři s nezdolnou vytrvalostí a já trpělivě opakuji, že tehdy, až jim bude vina prokázána. Primátor totiž není samosoudce, rada města soudní tribunál a jako každý v této zemi musíme i my ctít presumpci neviny. Nemůžeme zkrátka někoho odsoudit za něco, co mu nebylo prokázáno. A ono to dokazování není tak úplně na nás, kteří město spravujeme, ale především na orgánech činných v trestním řízení.
Jako manažer tohoto města mám svědomí čisté. Nastavil jsem nová pravidla pro zadávání veřejných zakázek, zajistil kontrolu a určil sankce za jejich porušování. Výrazně jsme posílili pravomoci kontrolního odboru a vnitřního auditora, vypustili je na úředníky a ještě se postarali o to, aby na úřadě proběhlo rozsáhlé šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Na základě výsledků všech šetření jsme udělili stovky sankcí: dotyčný pracovník magistrátu buď odešel, nebo ztratil funkci či přišel o osobní ohodnocení či pohyblivou složku mzdy a celá řada kauz bude mít, alespoň v to pevně věřím, soudní dohru.
Na druhé straně dnes na pražském magistrátu pracuje ohromné množství kompetentních, vzdělaných a pracovitých lidí, kterým jde o dobré jméno úřadu i spokojenost Pražanů a kterým mohu věřit, že svou práci dělají dobře a v zájmu města.
A přesto pořád slýchám, že magistrát nemá vůli do korupčních skandálů rýpat, nebo že to dělá špatně. Máme v zemi zjevně celou armádu zkušených bojovníků proti korupci. Zvláštní, že co se týče bujení dotyčného nešvaru patříme i přes tuto velmi rozsáhlou základnu "Neúplatných" stále mezi evropskou špičku.
A tak se ptám, co všichni ti více či méně samozvaní odborníci dělají? Proč nebombardují policejní složky trestními oznámeními na podle nich do korupce zapletené veřejné činitele? Proč si lidé, přesvědčení o tom, že bez podplácení se státní správou či samosprávou nehnou ani o milimetr, stále volí zastupitele, kteří jsou z korupčního jednání dlouhodobě obviňováni. Nejde mi to na rozum, ale jak už jsem řekl, běhám opravdu rád, takže zkusím zrychlit tempo. Jen doufám, že neuklouznu po některém z těch rajčat, někdo mi nepodrazí nohy a nedojde mi dech.
26. března 2004
26. března 2004