Spor o svobodu slova a dezoláty

Vláda schválila upravené parametry valorizace důchodů. Vadí vám to hodně, pane poslanče?

Robert Králíček: Určitě. Je to i špatný signál společnosti. Na plnou valorizaci vznikl právní nárok. Vzpomínám si, jak ještě 22. ledna pan ministr Jurečka říkal, že na valorizace se nesáhne. Někdy kolem 10. února už změnil názor. Samozřejmě podáme ústavní stížnost, protože došlo k porušení ústavního zákona a práv občanů. I legislativní nouze, v níž se změna schvalovala, byla protiústavní. Během jednání sněmovny jsme byli omezováni na svých právech. A jsme samozřejmě velmi zklamáni prezidentem, který se zachoval, jak se zachoval.

S prezidentem Pavlem se sešli zástupci poslaneckého klubu ANO, tedy Karel Havlíček a Alena Schillerová. Až poté se rozhodl, že zákon podepíše, avšak se zvláštním odůvodněním ve smyslu „podepíšu, ale protože si nejsem úplně jistý, zda je všechno v pořádku, předložím to k posouzení Ústavnímu soudu“. Co tomu říkáte?

RK: Pro mě je to velké překvapení i zklamání. Prezident tím ukázal, že nebude prezidentem všech. Převážná část důchodců ho nevolila, a tak jim dal najevo, že za ně se bít nebude.

Jiří Pospíšil: Já odůvodnění pana prezidenta rozuměl. Ve svých vystoupeních mnohokrát řekl, že velkým problémem této země jsou schodky veřejných financí. A pokud se vláda snaží tímto opatřením schodek snížit až o dvacet miliard, selský rozum říká, že vetovat to opatření znamená mít na konci roku schodek o dvacet miliard větší. Jiný důvod jeho podpisu nevidím. Že to skončí u Ústavního soudu, je zřejmé. Od toho Ústavní soud je. Zákon může být přezkoumán, to není nic špatného.

Podle průzkumů se 85 procent Čechů domnívá, že se svým důchodem nevyžije. Překvapilo vás tak vysoké číslo?

RK: Nepřekvapilo, protože vláda nedělá dostatek v boji proti inflaci. Důchodcům vzala poměrně zásadní peníze, až 7000 korun ročně. V této době, kdy potraviny a energie prudce zdražily. Přitom peníze, které vláda ušetří, bude muset vyplácet na jiných dávkách, protože lidé prostě nebudou mít peníze.

Vaše strana, váš předseda, jeho poslanci i vy…

RK: Jsme otroci, jak říká paní Černochová.

Myslím, že nejste otroci. Jste členové hnutí ANO, které je legitimní politickou silou. Otevřeně říkáte, že cílovou skupinou, o niž bojujete, jsou důchodci. Trochu vám sekunduje Tomio Okamura, jiné levicové strany v parlamentu nejsou.

RK: Určitě je to jedna z větších skupin našich voličů. Ale nemyslím si, že bychom se primárně prali jenom o ně, pereme se o každého voliče. Vláda Andreje Babiše se snažila zlepšit jejich životní podmínky, ale bojujeme i za maminky s dětmi, za větší rodičovský příspěvek a za zachování možnosti odečtu daně na manželku. Budeme se prát za všechny.

JP: Boj o voliče je v pořádku, pokud to není na dluh.

Nepodceňujete 85 procent lidí majících strach, že s důchodem nevyžijí?

JP: Většina mladých lidí v Evropě si uvědomuje, že pokud se chce někdo mít v důchodu velmi dobře, musí během svého produktivního věku zvažovat nějakou formu spoření nebo investice. To není žádná ostuda. Proto už Nečasova vláda provedla určitou reformu a možnost připojištění. Pak to socialisti zrušili a sami neudělali nic. Vláda ANO zrušila, co Nečas vymyslel. Nyní jsme v situaci, že pokud někdo chce mít na důchod velmi solidní příjem, musí si část aktiv zajistit během produktivního života. Musíme zajistit, aby ti, co si z různých důvodů nemohou na důstojný důchod spořit, nebyli v sociální nouzi. Ale k tomu je třeba mít fungující ekonomiku, a ne rozvrácené veřejné finance. Po osmi letech vlády hnutí ANO v takové situaci bohužel jsme.

RK: To je nefér.

JP: Teď je důležité, aby se opozice a vláda dohodly na základních zásadách důchodové reformy a stabilizaci veřejných financí. Jsem ovšem velmi skeptický.

Francouzi to udělali natvrdo – tamní vláda poslance úplně ignorovala.

JP: To je specifický ústavní systém. To u nás naštěstí není možné. Schválit něco tak zásadního jako důchodová reforma a obejít parlament?

O které voliče bude bojovat koalice SPOLU?

JP: Moment, existuje výzkum, že ne všichni důchodci jsou kvůli snížené valorizaci proti vládě. Řada z nich si uvědomuje, proč to vláda dělá. Že jim nechce jen tak sebrat peníze, ale že na to zkrátka nemá. Rozumím, že část z nich může vnímat, že na to mají právní nárok, a nemusí je zajímat, kde na to stát vezme. Jiní ale říkají, že v poslední době dostávali nejvíce peněz. A holt když vláda peníze nemá, jednu valorizaci nám nedá. Je to otázka přístupu.

RK: Způsob, jakým valorizaci důchodů vláda prosadila, se od Francie příliš neliší. Koalice s námi o těchhle věcech nekomunikuje. Druhá zásadní věc je, že už v návrhu rozpočtu na valorizaci byla nula. Pan Stanjura tam nedal žádné peníze, tudíž soudím, že s ní nepočítal. Chtěli vydržet do prezidentských voleb. A k minulé vládě: uvědomme si, že zde byl covid a ekonomika se úplně zastavila, což vláda samozřejmě musela nějakým způsobem sanovat I přesto bylo při odchodu vlády Andreje Babiše zadlužení v poměru k HDP lepší, než když vládu roku 2014 přebírala.

JP: Už před covidem měla tato země dluh jeden bilion korun…

RK: Stejně bych mohl argumentovat, že nyní v únoru měl pan Stanjura největší schodek rozpočtu a nyní je na 50 procentech plánovaného schodku.

JP: A pane poslanče, nemůžete srovnávat francouzský model, kde je úplně jiná ústava. Tady je parlamentní většina a nemůžete jako demokrat popřít, že v demokracii rozhoduje parlamentní většina.

RK: Koalice během projednávání výrazně omezovala naše práva. Omezila přednostní práva, poslanci nemohli vystoupit se svými projevy ani poslanec se stanoviskem klubu a další věci. Máte stoosmičkový parní válec a nekomunikace mezi koalicí a opozicí prohlubuje příkopy. A prezident tím, že zákon podepsal, pro mě rozhodně není člověk, který bude schopen tyto dvě strany v zásadních věcech spojit. Pokud jde o státní rozpočet, vláda by měla začít sama u sebe. Vybrala o 137 miliard více, vzhledem k inflaci má větší příjmy, zrušila EET, které znamenalo zhruba 20 miliard ročně, vytvořila tři další ministerstva atd.

JP: Jaká ministerstva vytvořila?

RK: Pro paní Langšádlovou, pro pana Beka... To jsou celá ministerstva, mají svůj aparát, jde o nezanedbatelné částky.

JP: Hnutí ANO káže vodu a pije víno. Hovoříte o třech ministrech, které má vláda navíc. Vy jste přijali desítky tisíc nových státních zaměstnanců a obrovsky zvýšili výdaje státu na pracovní síly.

RK: To není pravda.

JP: Desítky tisíc zaměstnanců jste přijali vy. Tato vláda určitě ne, to je realita. Vy jste měli čtyři roky pana Vondráčka v čele sněmovny a teď kritizujete, že tam je levná polívka. Proč to váš Vondráček nezdražil? Mě fascinuje, že Andrej Babiš kritizuje něco, za co v minulosti nesl politickou odpovědnost.

Ještě poslední téma. Politická strana PRO pana Rajchla organizuje demonstrace. Rétorika je poměrně agresivní. Jsou to extremisté? Poroste nespokojenost lidí?

JP: To se teprve ukáže. Samotné demonstrace proti sociální politice vlády jsou v pořádku. Podívejme se do Francie a jiných standardních vyspělých demokracií. Vláda by měla naslouchat argumentům lidí, kteří mají sociální problémy nebo se cítí sociálně znevýhodněni. Pak je tu ale ještě jedna věc: přítomnost lidí, kteří na demonstraci prezentují extrémní politické názory, sociální otázku pouze zneužívají, útočí na Národní muzeum, vykřikují proruská hesla a podporují agresora. To je pro mě problém. Takže má to dvě dimenze. Sociální téma je určitě téma, jemuž by měla vláda naslouchat. Jsou tu lidé, kteří mají sociální problémy a nelze je v žádném případě přehlížet. Ale pak je zde útok extremistů přímo na symbol českého národa – Národní muzeum. RK: Mně nejvíc vadí, že vláda i prezident nálepkují lidi jako celek. Řeknou, že kdo demonstruje, je proruský troll, má prokremelské názory atd. Pro mě je nejhorší, že kvůli nálepkování, které provádí ministr vnitra, premiér a už i prezident, se lidé bojí říct svůj názor veřejně. Jsou pak ihned ocejchováni. To je podle mě špatně a je to velmi rizikové.

V době internetu, Facebooku, Instagramu se někdo bojí říct svůj názor?

RK: Samozřejmě. Právě kvůli nálepkování. Nikdo nechce být pranýřován jako dezolát a proruský živel.

Když říkáte svůj názor, musíte počítat s tím, že s ním někdo nesouhlasí.

RK: Ale to, že nesouhlasím s vládou, přece neznamená, ž jsem proruský troll, nebo ano? Tady prostě vidím selhání strategické komunikace vlády. Ministr vnitra má tým KRIT. Na úřadu vlády je celý tým na strategickou komunikaci. Máme Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Máme nově národního tajemníka pro národní bezpečnost. I zásah před Národním muzeem je selhání komunikace.

JP: V mnohém s vámi souhlasím, ale nemám pocit, že jsme v zemi, kde by se lidé báli vyjádřit svůj názor. Přes všechny problémy zde platí princip svobody projevu. Lidé přišli, demonstrovali, píší na sociální sítě, je to tak správné.

Měl by být děkan Ševčík odvolán?

RK: Z dostupných zdrojů se mi nezdálo, že by nějak vystupoval a křičel hesla, která by jeho školu poškozovala.

JP: Viděl jsem v České televizi záběry z jiné demonstrace, kde vystupoval agresivně, urážel premiéra a jiné věci. Podívejte, je to veřejná osobnost, reprezentuje veřejnou vysokou školu placenou z daní. V téhle zemi máme profese, k nimž patří určitý etický kodex, jak se člověk má chovat. Když jsem byl ministr, jedna soudkyně se účastnila nějaké lehké erotické soutěže. Měla na to právo? Měla, ale my ji odvolali, protože dehonestovala výkon soudcovské funkce. Stejně tak je tomu v případě děkana. RK: Musím oponovat. Vzpomeňte si, jak se někteří pracovníci veřejnoprávních médií a institucí vyjadřovali o Andreji Babišovi. Nikomu to nevadilo! Dnes je ale jiný metr: Miroslav Ševčík se vyjádří špatně o této vládě a všichni nastoupí s tím, že musí být odvolán. Na Andreje Babiše si mohl kdokoli z veřejnoprávních médií a institucí plivnout.

JP: Bavíme se o tom, že proti vládě vystupoval akademický funkcionář…

RK: Bavím se principiálně o veřejnoprávních médiích, o veřejných institucích. Děkan ekonomické školy je také veřejná osobnost.