Společný podnik pro metro D – hrozí nová Opencard?

Rada hlavního města dnes přerušila jednání o založení dceřiné obchodní společnosti Dopravního podniku (DPP), tzv. Společného podniku pro výstavbu metra D v úseku Pankrác - Depo Písnice a výstavby v bezprostředním okolí stanic.

vizualizace Metro D

Připravovaná spolupráce se společností Penta, kde se budou točít desítky miliard, je v dějinách města zcela ojedinělým krokem, který v případě schválení zásadním způsobem ovlivní jak kondici obecní pokladny, tak urbanistickou tvář města.

Spolupráce se soukromým investorem by měla fungovat zjednodušeně řečeno takto: společný podnik, kde má DPP 49 % a soukromník 51 % společně nakoupí za tržní ceny pozemky potřebné pro výstavbu metra. Kupovat ale bude také pozemky v bezprostřední blízkosti nových stanic. Pozemky nezbytně nutné pro stavbu metra si Dopravní podnik následně pronajme. Zbylé pozemky, komerčně atraktivní, pak Společný podnik převede do dceřiných společností, a ty se ujmou developerských a ekonomicky výhodných aktivit. Část zisku z tohoto podnikání by se prostřednictvím vazeb mezi dcerami dcer měl vrátit také do Dopravního podniku.

Společný podnik - schéma

Jeden ze základních problémů celého komplikovaného organismu je ten, že se na dění ve Společném podniku a jeho dceřiných společnostech nevztahuje zákon o veřejných zakázkách, zákon o svobodném přístupu k informacím ani zákon o registru smluv. Nejen město Praha, ale i veřejnost tak ztrácí kontrolu nad tím, jak je s veřejnými prostředky nakládáno. Veřejnost se tak např. nedozví, za jakou cenu se nakupují a prodávají pozemky.

Opakovaně jsem spolu s kolegy z Trojkoalice navrhovala upravit architekturu Společného podniku tak, aby celý projekt byl pod větší veřejnou kontrolou, aby řešil pouze stanice metra, kde je dlouhotrvající problém s výkupem pozemků a aby spolupráce se soukromým investorem byla omezena na kroky, kdy je zájem města a soukromého investora opravdu společný. Představenstvo DPP na tyto návrhy nereagovalo.

Radní hlavního města doposud nemají k dispozici ani odpovědi na otázky, které se týkají hospodaření s veřejnými prostředky. Mezi ty nejnaléhavější patří tyto:

1) Proč má podíl DPP na základním kapitálu Společného podniku činit jen 49 %, zatímco podíl investora má být 51 %?

2) Jak bude radnice postupovat u pozemků, které jsou ve vlastnictví hlavního města? Bude je vkládat do základního jmění DPP nebo je bude prodávat za tržní či jinou cenu Společnému podniku? Opravdu chceme, aby se pozemek Prahy dostal do vlastnictví společného podniku, a vzápětí si ho Praha de facto od Společného podniku pronajala na stavbu metra?

3) Kolik peněz ročně zaplatí DPP ročně Společnému podniku za pronájem pozemků, které potřebuje k výstavbě metra?

4) Proč je vstup soukromého investora upřednostňován i v případě stanic, kde by k započetí investice stačilo vykoupit jen méně než 1 % pozemků (Pankrác, Olbrachtova a Nové Dvory)?

Záměr Společného podniku byl původně schválen mimo jiné s cílem vytěžit ekonomický potenciál výstavby metra pro hlavní město a mít pod kontrolou urbanistickou kvalitu projektů. Po pečlivém prostudování všech podkladů musím konstatovat, že společný podnik, jak je nyní navržen, ve skutečnosti směřuje k investování veřejných peněz bez možnosti veřejné kontroly; má nulové garance pro udržitelný rozvoj území a naopak je otevřenou cestu k maximalizaci zisků velké soukromé společnosti.

Autor: Petra Kolínská