Radní Němec k článku o Divadle komedie
Radní Igor Němec poslal vedoucímu kulturní rubriky listu Mladá fronta Dnes dopis, kterým reaguje na článek „Divadlo Komedie zpívá labutí píseň“. Ten autorka Kateřina Kolářová zveřejnila v listu 14.1.2002. Radní Němec ve své oodpovědi uvádí:
"Dne 14.1.2002 vyšel ve vašem deníku obšírný článek zabývající se problematikou Divadla Komedie. Nechci reagovat proto, že pan Dočekal a někteří členové souboru emotivně reagovali na moje vyjádření (jejich situaci plně chápu - vždyť povolání herce i politika je tak nejisté), ale proto, že čtenáři se dostává poněkud zkreslená informace.
Shrnu proto fakta. Pan Dočekal jako ředitel, režisér a vůdčí osobnost souboru odchází. Proto nastala situace, ve které se divadlo i soubor ocitl. Osobně tento odchod pociťuji jako ztrátu (i když uznávám, že výzva naší první scény se těžko odmítá), neboť jeho práce přinesla plody v podobě inscenací, které vstoupí do dějin pražského divadelnictví. Navíc se domnívám, že možnosti jeho i souboru nebyly zdaleka vyčerpány, takže se můžeme pouze dohadovat o výsledcích, které by byly-kdyby. Inscenace Divadla Komedie jsem měl velice rád, i když se pan Vencl domnívá, že do jejich divadla nechodím a že mu nerozumím. Rád bych podotkl, že jsem a chci být vždy anonymním divákem a svou návštěvou se nemíním nijak zviditelňovat. Je sice pravdou, že jsem nestudoval DAMU, ale proto divadlo řídí pan Dočekal a nikdo jiný.
Pan Dočekal vytvořil specifickou podobu divadla i souboru podle svých uměleckých záměrů. Stejné právo na umělecké sebevyjádření by proto měl mít i ten, kdo zvítězí ve výběrovém řízení. V tom přeci spočívá vývoj, jeho dynamika. Nelze si přeci přát, aby město „zakonzervovalo“ svoji divadelní síť. Vždyť malá dynamika, jistá ztrnulost divadelní sítě je terčem kritiky nové generace divadelních umělců a souborů. Pan Dočekal opouští cestu, kterou nastoupil a lze mu popřát, aby byl stejně úspěšný na nové cestě jako byl v Divadle Komedie. Nelze stanovit podmínky novému řediteli, podmiňovat jeho vidění stávajícím souborem.Výběrem nové osobnosti a souboru je pověřen fundovaný tým, který si je vědom významu Divadla Komedie i jeho postavení, které si vydobylo v tvrdé konkurenci ostatních divadel. Osobně mohu garantovat, že město nenechá divadlo tzv. “padnout“, že bude zohledněna tradice Divadla Komedie jako nekonvenční, experimentální scény. Investiční problémy, o kterých se zmiňuje pan Dočekal, město řešit bude a řešit je umí. Za nepatřičné považuji poznámky o finančním přínosu (v porovnání s Divadlem ABC), neboť příjmy ze vstupného z žádných divadel podporovaných městem nejsou rozhodně částkou, která by rozhodujícím způsobem ovlivňovala rozpočet pražských scén.
Závěrem bych rád připomněl, že díky podpoře města trvale působí patnáct pražských scén,což je číslo,kterým se může pochlubit jen málokterá evropská metropole".
"Dne 14.1.2002 vyšel ve vašem deníku obšírný článek zabývající se problematikou Divadla Komedie. Nechci reagovat proto, že pan Dočekal a někteří členové souboru emotivně reagovali na moje vyjádření (jejich situaci plně chápu - vždyť povolání herce i politika je tak nejisté), ale proto, že čtenáři se dostává poněkud zkreslená informace.
Shrnu proto fakta. Pan Dočekal jako ředitel, režisér a vůdčí osobnost souboru odchází. Proto nastala situace, ve které se divadlo i soubor ocitl. Osobně tento odchod pociťuji jako ztrátu (i když uznávám, že výzva naší první scény se těžko odmítá), neboť jeho práce přinesla plody v podobě inscenací, které vstoupí do dějin pražského divadelnictví. Navíc se domnívám, že možnosti jeho i souboru nebyly zdaleka vyčerpány, takže se můžeme pouze dohadovat o výsledcích, které by byly-kdyby. Inscenace Divadla Komedie jsem měl velice rád, i když se pan Vencl domnívá, že do jejich divadla nechodím a že mu nerozumím. Rád bych podotkl, že jsem a chci být vždy anonymním divákem a svou návštěvou se nemíním nijak zviditelňovat. Je sice pravdou, že jsem nestudoval DAMU, ale proto divadlo řídí pan Dočekal a nikdo jiný.
Pan Dočekal vytvořil specifickou podobu divadla i souboru podle svých uměleckých záměrů. Stejné právo na umělecké sebevyjádření by proto měl mít i ten, kdo zvítězí ve výběrovém řízení. V tom přeci spočívá vývoj, jeho dynamika. Nelze si přeci přát, aby město „zakonzervovalo“ svoji divadelní síť. Vždyť malá dynamika, jistá ztrnulost divadelní sítě je terčem kritiky nové generace divadelních umělců a souborů. Pan Dočekal opouští cestu, kterou nastoupil a lze mu popřát, aby byl stejně úspěšný na nové cestě jako byl v Divadle Komedie. Nelze stanovit podmínky novému řediteli, podmiňovat jeho vidění stávajícím souborem.Výběrem nové osobnosti a souboru je pověřen fundovaný tým, který si je vědom významu Divadla Komedie i jeho postavení, které si vydobylo v tvrdé konkurenci ostatních divadel. Osobně mohu garantovat, že město nenechá divadlo tzv. “padnout“, že bude zohledněna tradice Divadla Komedie jako nekonvenční, experimentální scény. Investiční problémy, o kterých se zmiňuje pan Dočekal, město řešit bude a řešit je umí. Za nepatřičné považuji poznámky o finančním přínosu (v porovnání s Divadlem ABC), neboť příjmy ze vstupného z žádných divadel podporovaných městem nejsou rozhodně částkou, která by rozhodujícím způsobem ovlivňovala rozpočet pražských scén.
Závěrem bych rád připomněl, že díky podpoře města trvale působí patnáct pražských scén,což je číslo,kterým se může pochlubit jen málokterá evropská metropole".
15. ledna 2002
15. ledna 2002