Proč nebyly náklady na stavbu skleníku lépe spočteny?!
Mladá fronta Dnes - 28.2.2001
Autor: Prof. Ing. arch. Oldřich Dudek, CSc., člen České komory architektů
K článku "Unikátní skleník polyká peníze" (MF DNES 24. 2. 2000) si dovoluji zaujmout následující osobní stanovisko.
Jeho autorka zcela správně konstatuje, že Pražská botanická zahrada buduje ve svém areálu v Troji nepochybně zcela unikátní stavbu, která bude mít rozhodně celopražský význam a stane se určitě vyhledávaným návštěvním místem nejširší veřejnosti.
V tomto článku se zejména pozastavuje nad výší investičních nákladů, jež si tato stavba vyžádá, a výslovně upozorňuje na nebezpečí, že dojde k růstu z původních dvaceti na konečných dvě stě milionů korun.
Shodou okolností sleduji určitou dobu i řadu ostatních mediálních zpráv o této stavbě (naposled ČT 2 26. 2. 2001) a vždy je hlavním meritem této publicity údiv nad neuvěřitelným růstem ceny této investice.
Vzhledem k tomu, že jsem sám architektem a že se více než čtyřicet let věnuji projektové a realizační činnosti (v poslední době při mnohamilionové rekonstrukci areálu Masarykovy koleje ČVUT v PrazeDejvicích), mohu na základě svých zkušeností zcela zodpovědně podat k této cenové problematice toto stanovisko: Pro v současné době rozestavěný rozsah a tím i plánovanou kapacitu skleníku lze odpovídající finanční náklad stanovit řadou metod a propočtových postupů. Uvedu pouze jediný, zcela jednoduchý, avšak zcela běžný a všeobecně používaný:
1) zastavěná plocha objektu je, jak i váš článek potvrzuje, cca 2 000 metrů čtverečních
2) při průměrné výšce deset metrů vychází hodnota obestavěného prostoru přibližně 20 000 metrů čtverečních (2 000 x 10),
3) použitím velmi střízlivého, nijak předraženého ukazatele sedm tisíc korun na jeden metr krychlový obestavěného prostoru vychází reálný odhad ceny objektu skleníku na 140 milionů korun (20 000 x 7 000).
A to bez ohledu na cenový nárůst ve stavebnictví za období let 1996 až 2001. Tento zcela triviální propočet nákladů je schopen provést téměř každý pracovník zabývající se jakoukoliv aktivitou ve stavebnictví, projektové činnosti či v investiční přípravě.
Proto se divím, že toto velmi jednoduché ověření investičních nákladů není dostupné i ostatním účastníkům této kauzy, kteří o skleníku mluví, píší či jinak zaujímají svá stanoviska.
Samozřejmě otázka kvalitnějšího propočtu nákladů jakékoliv stavby je v každém konkrétním případě mnohem složitější, avšak v případě tohoto skleníku i tento zjednodušený postup zcela evidentně ukazuje, že reálné cenové pásmo této investice bude pravděpodobně kolem minimálně sto padesáti milionů korun.
Rovněž je pro mě naprosto nepochopitelné, že zhruba takto vysoký cenový předpoklad nevznikl již na počátku této akce, t. j. v roce 1996.
Vysvětluji si to jedině tím, že původní projektant stavby v této době ve své nabídce navrhl již od samého počátku nereálnou cenu dvacet milionů korun.
Navíc již od samého prvopočátku celé akce muselo být naprosto zřejmé, že dané podmínky staveniště jsou abnormálně obtížné, a tím i nákladné (složité geologické a terénní předpoklady, komplikované prostorové, a tím i technické řešení, složitá technologie provozu apod.)
Kde se stala chyba v cenovém východisku této investice?
Patrně v cenové nabídce projektanta. Pravděpodobně vznikla buď z nedostatečné odborné připravenosti autora na tak neobvyklý a složitý projekční úkol, nebo z vědomého cenového podhodnocení, jež mělo umožnit získání této zakázky.
Smyslem tohoto mého "diskusního příspěvku" k článku je přání, aby se tato stavba dále neznámkovala jako odstrašující příklad, kdy je možné během pěti let výstavby její náklad desetkrát zvýšit, nýbrž aby se její reálné investiční náklady odvozovaly odborným a naprosto hodnověrným způsobem od skutečně realizovaných nezbytně potřebných stavebních prací.
Autor: Prof. Ing. arch. Oldřich Dudek, CSc., člen České komory architektů
K článku "Unikátní skleník polyká peníze" (MF DNES 24. 2. 2000) si dovoluji zaujmout následující osobní stanovisko.
Jeho autorka zcela správně konstatuje, že Pražská botanická zahrada buduje ve svém areálu v Troji nepochybně zcela unikátní stavbu, která bude mít rozhodně celopražský význam a stane se určitě vyhledávaným návštěvním místem nejširší veřejnosti.
V tomto článku se zejména pozastavuje nad výší investičních nákladů, jež si tato stavba vyžádá, a výslovně upozorňuje na nebezpečí, že dojde k růstu z původních dvaceti na konečných dvě stě milionů korun.
Shodou okolností sleduji určitou dobu i řadu ostatních mediálních zpráv o této stavbě (naposled ČT 2 26. 2. 2001) a vždy je hlavním meritem této publicity údiv nad neuvěřitelným růstem ceny této investice.
Vzhledem k tomu, že jsem sám architektem a že se více než čtyřicet let věnuji projektové a realizační činnosti (v poslední době při mnohamilionové rekonstrukci areálu Masarykovy koleje ČVUT v PrazeDejvicích), mohu na základě svých zkušeností zcela zodpovědně podat k této cenové problematice toto stanovisko: Pro v současné době rozestavěný rozsah a tím i plánovanou kapacitu skleníku lze odpovídající finanční náklad stanovit řadou metod a propočtových postupů. Uvedu pouze jediný, zcela jednoduchý, avšak zcela běžný a všeobecně používaný:
1) zastavěná plocha objektu je, jak i váš článek potvrzuje, cca 2 000 metrů čtverečních
2) při průměrné výšce deset metrů vychází hodnota obestavěného prostoru přibližně 20 000 metrů čtverečních (2 000 x 10),
3) použitím velmi střízlivého, nijak předraženého ukazatele sedm tisíc korun na jeden metr krychlový obestavěného prostoru vychází reálný odhad ceny objektu skleníku na 140 milionů korun (20 000 x 7 000).
A to bez ohledu na cenový nárůst ve stavebnictví za období let 1996 až 2001. Tento zcela triviální propočet nákladů je schopen provést téměř každý pracovník zabývající se jakoukoliv aktivitou ve stavebnictví, projektové činnosti či v investiční přípravě.
Proto se divím, že toto velmi jednoduché ověření investičních nákladů není dostupné i ostatním účastníkům této kauzy, kteří o skleníku mluví, píší či jinak zaujímají svá stanoviska.
Samozřejmě otázka kvalitnějšího propočtu nákladů jakékoliv stavby je v každém konkrétním případě mnohem složitější, avšak v případě tohoto skleníku i tento zjednodušený postup zcela evidentně ukazuje, že reálné cenové pásmo této investice bude pravděpodobně kolem minimálně sto padesáti milionů korun.
Rovněž je pro mě naprosto nepochopitelné, že zhruba takto vysoký cenový předpoklad nevznikl již na počátku této akce, t. j. v roce 1996.
Vysvětluji si to jedině tím, že původní projektant stavby v této době ve své nabídce navrhl již od samého počátku nereálnou cenu dvacet milionů korun.
Navíc již od samého prvopočátku celé akce muselo být naprosto zřejmé, že dané podmínky staveniště jsou abnormálně obtížné, a tím i nákladné (složité geologické a terénní předpoklady, komplikované prostorové, a tím i technické řešení, složitá technologie provozu apod.)
Kde se stala chyba v cenovém východisku této investice?
Patrně v cenové nabídce projektanta. Pravděpodobně vznikla buď z nedostatečné odborné připravenosti autora na tak neobvyklý a složitý projekční úkol, nebo z vědomého cenového podhodnocení, jež mělo umožnit získání této zakázky.
Smyslem tohoto mého "diskusního příspěvku" k článku je přání, aby se tato stavba dále neznámkovala jako odstrašující příklad, kdy je možné během pěti let výstavby její náklad desetkrát zvýšit, nýbrž aby se její reálné investiční náklady odvozovaly odborným a naprosto hodnověrným způsobem od skutečně realizovaných nezbytně potřebných stavebních prací.
28. února 2001
28. února 2001