Při povodni je vždy lepší počítat s horší variantou

Právo - 28.1.2003
Autor: Jindřich Ginter
MINISTR ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ LIBOR AMBROZEK:
* Počasí má v Evropě častěji přinášet pohromy. Hrozí opakování velkých povodní, ničivé vichřice, hladiny oceánů se budou zvedat. Jedni tvrdí: člověk si za to může sám svým neurvalým chováním. Druzí oponují, že se jeho negativní vliv přeceňuje, a ke změnám klimatu by stejně došlo, jako již mnohokrát v historii Země. K jakému názoru se kloníte vy?
Nepochybně působí oba vlivy. Počasí prochází určitými výkyvy ve stovkách let. Dvě stě, tři sta let se ochlazuje a pak zase otepluje. Staré kroniky jsou plné přírodních katastrof. Člověk ale začíná klima ovlivňovat stále významněji svým konzumním způsobem života. Je to strašlivá představa, že lidé mají takovou moc, že zasáhli do globálního oteplování. Způsobili především to, že výkyvy nejsou pozvolné, ale relativně rychlé a extrémní. Je to výstraha. Měl by se třeba brzdit nárůst počtu automobilů.

* Už po povodních v roce 1997 tlačil váš předchůdce Miloš Kužvart na to, aby se více investovalo do předpovědní služby. A měl velké problémy peníze navíc získat. Není tempo modernizace předpovědi počasí i měřicích stanic na tocích příliš pomalé?
Od roku 1997 došlo k zásadnímu zlepšení, především používáním předpovědních modelů. Postavily se nové stanice, radar na Brdech a super počítač Aladin. To je nejlepší systém předpovědi počasí v Evropě, dávající prognózu na 48 hodin dopředu. Teď bude probíhat ještě další modernizace pozorovací sítě i systému Aladin, aby měl větší rozlišení. Jeho vylepšení si vyžádá 50 miliónů korun. Je třeba také zjednodušit předávání informací do center krizového řízení.

* Když už od moravských povodní máme takový dokonalý varovný systém, tak proč se například včas nezavřelo pražské metro při loňské katastrofě?
Meteorologická služba předpoví, kolik naprší. Ale pak také záleží na podnicích Povodí, které musí určit, kolik vody poteče, a na rozhodnutích krizových štábů. Myslím, že v Praze měli možnost získat včas přesné informace. Přehrady na Vltavě držely povodeň, co to šlo, aby měla Praha čas pro evakuaci.

* Co si myslíte o činnosti krizového štábu hlavního města Prahy, jenž nesl za ochranu metra odpovědnost?
Mohla to být snaha o optimistické hodnocení ze strany bývalého primátora. Na stole vám vždy leží určité očekávané rozpětí průtoků. Povodeň ukázala, že je vždy lépe počítat s tou horší možnou variantou. Povodeň ale byla tak rozsáhlá, že by do metra nejspíš vnikla voda i při dřívějším uzavření.

* Specialisté věděli, že Praha není dobře chráněna. Už v roce 1997 po povodních na Moravě varovali, že hlavní město je bezbranné při průtoku Vltavy větším než 2500 m 3. V odborném tisku zdůrazňovali, že chybí mobilní zábrany a že přehrady jsou při tak velké povodni již neúčinné a situaci vlastně naopak zhoršují. Proč se protipovodňová opatření neudělala dříve?
Riziko se podceňovalo. Ztratili jsme historickou paměť. A pak je to také nadměrná víra v možnosti techniky, konkrétně v přehrady. Spousta lidí si myslí, že ty zabrání všemu. Přehrady chrání do úrovně 50leté vody, jako teď na Nový rok. Pokud jde o více než 100letou vodu, tak přehrada přestává být ovladatelná.

* Někteří lidé vyčítají hrázným, že vodu mohli odpouštět dříve, a vytvořit tak v nádržích větší rezervu. Souhlasíte s tímto názorem?
Loňská povodeň měla dvě vlny. Odpouštělo se před první, která přehrady naplnila. Druhá vlna se v té době nečekala. Naopak přehrady do poslední chvíle vodu držely, co to šlo, aby Praha měla co nejvíce času na evakuaci. Při druhé vlně už nešlo nic více dělat. Tvrzení, že ČEZ chtěl co nejdéle vyrábět levný proud, a tak se odpouštělo pozdě, jsou absurdní.

* Bývalý ministr Kužvart si často stěžoval, že mu vláda škrtá peníze na obnovu krajiny, což je jeden z důležitých protipovodňových faktorů. Nemělo se po roce 1997 více investovat do této oblasti?
Na tento rok máme k dispozici 782 miliónů korun, loni to bylo 621 miliónů. Je pravda, že paměť úředníků na financích je velmi krátká. Po povodních v roce 1997 peníze přidali, pak to šlo zase dolů. Před čtyřmi lety bylo na obnovu krajiny vyčleněno 913 miliónů korun. Jednalo se o nečekaně velký nárůst. Program nebyl připraven a ani všechny prostředky se nedaly využít. Ale pak se dávalo vždy o něco méně. Reálně by bylo potřeba zhruba dvakrát tolik, než se investuje nyní. Musejí se například vyplácet majitelé pozemků, pokud na nich chcete vybudovat rozlivový prostor. Kdejaký potůček je bohužel zregulovaný a jedná se de facto o rovné betonové koryto. Takže následky velké vody jsou pak mnohem horší, než když měla řeka či potok svůj přirozený tok se záhyby a místy, kam se bez větších škod rozlil.

* Jak se daří opravovat čističky odpadních vod?
Téměř všechny jsou zprovozněné. Menším čistírnám uvolňuje peníze na rekonstrukce naše ministerstvo a Státní fond životního prostředí. Pomůžeme zhruba stovce menších čistíren. Ty větší podporuje Evropská unie a ministerstvo zemědělství. Největší náklady si vyžádá oprava pražské čističky a kanalizace - přes miliardu korun. Ostatní potřebují asi půl miliardy korun.