Praha přívětivá-rozhovor s primátorem hl. m. Prahy MUDr. Pavlem Bémem, uveřejněný dne 9.12. 2005 v periodiku Podnikatel

Podnikatel | 9.12.2005 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: Miloš Vávrů

S primátorem o přednostech i bolestech hlavního města

Pražský primátor a místopředseda Občanské demokratické strany MUDr.
Pavel Bém je podle posledního průzkumu agentury STEM pátým nejpopulárnějším politikem v ČR.
Porazil i všechny své stranické kolegy. Náš rozhovor se však týkal především jeho působení v čele hlavního města.

* Pane primátore, Praha je lákavým cílem pro mnohé turisty. Myslíte, že se v ní po příjezdu cítí dobře?

Podle hodnocení, které si každoročně necháváme zpracovávat nestrannými agenturami, se pohled turistů na Prahu neustále zlepšuje. A to jak z hlediska atmosféry a bezpečnosti, tak kvality služeb, dopravy a infrastruktury, včetně tolik diskutované taxislužby. Např. v roce 2001 dostala pražská hromadná doprava od zahraničních návštěvníků známku 2,1, zatímco loni už 1,7. V oblasti bezpečnosti bylo hodnocení 2,13, resp. 1,9 a pokud jde o čistotu města 2,17, resp. 1,94. Praha je pro turisty nesmírně atraktivním městem - počet návštěvníků stále stoupá a letos dosáhneme více než 10 milionů přenocování, což odpovídá návštěvnosti asi 3,5-4 miliony turistů. Řada jich však přijíždí pouze na den a do této statistiky nejsou zahrnuti, takže si troufám odhadnout celkový počet návštěvníků Prahy na 8-10 milionů ročně. Můžeme se tedy právem domnívat, že se u nás cítí dobře.

* A co obyvatelé Prahy a lidé, kteří do hlavního města ČR musejí za pracovními povinnostmi?

Pokud jde o Pražany a rezidenty ze středočeského kraje i ostatních oblastí republiky, nemohu popřít, že vůči nim má Praha ve srovnání s řadou světových metropolí co dohánět. Za největší náš problém bych označil dopravní infrastrukturu -chybějící dopravní skelet, jehož důsledkem jsou časté zácpy, znečištění prostředí emisemi a snížená kvalita života nejen v historickém centru, ale také v hustě osídlených rezidenčních zónách.
Řešení vidím především v rychlém dokončení dopravních staveb jako městský okruh, tranzitní okruh a jejich propojení radiálními tepnami. Nutné jsou však i další investice do městské hromadné dopravy, zejména do výstavby nových tras metra coby nejefektivnější, nejestetičtější a nejekologičtější formy MHD.
Přese všechny problémy je myslím většina obyvatel Prahy ráda, že zde žije, protože Praha je výjimečné město. Přednosti vysoko převažují nad zápory, byť není vždy jednoduché najít symbiózu vztahu mezi stálými obyvateli a návštěvníky. To je ovšem realita typická pro všechna velká evropská města, kterou nelze měnit nějakými regulacemi a třeba omezováním počtu turistů. Co je pro návštěvníky, Pražany i rezidenty ze širokého okolí dojíždějící sem za prací velmi důležité, je skutečnost, že Praha má nejrozvinutější systém městské hromadné dopravy ze všech evropských metropolí, s rozumnou návazností na příměstské a regionální lokality.

* Jezdím do Prahy z Brna pravidelně a vždy se těším na setkání se spolupracovníky, ale na cestě zpátky už v Průhonicích pociťuji jistou úlevu. Je to jen subjektivní dojem?

Jako každá dynamická metropole, i Praha je nabitá energií a kdykoli sem přijede někdo z venkova, je samozřejmě konfrontován s hektičností života, s hlučností a znečištěním prostředí emisemi. Rozumím tedy tomu, že při návratu musí pocítit jistou úlevu. Nevím ale, jestli to platí o i Brnu, které je dnes velkým městem se srovnatelnými problémy, jakými trpí Praha.

* Kdybychom vytvořili pomyslnou desetibodovou škálu města pro občany nepřívětivého až přívětivého, kam byste Prahu zařadil?

Určitě bych ji klasifikoval jako město přívětivé a dal bych jí hodnocení osm a půl.

* Jak by dopadlo posuzování města coby nebezpečného až bezpečného?

Tady musíme rozlišovat dvě základní kategorie trestných činů. První je běžná pouliční drobná, především majetková, kriminalita - kapesní krádeže, vykrádání a krádeže automobilů apod. Z dlouhodobého hlediska na tom Praha není dobře a má před sebou obrovský úkol adresovaný specializovaným složkám Policie ČR snížit tzv. nápad této trestné činnosti a zvýšit objasněnost. Zatím se ukazuje, že počet trestných činů roste a objasněnost rovněž, což je do budoucna nepřijatelná proporce. Proto se Rada hlavního města Prahy rozhodla představit veřejnosti program Bezpečné město spočívající v intenzivní spolupráci s Policií ČR, městskou policií a dalšími bezpečnostními složkami s cílem zlepšit efektivitu jejich činnosti a kvalitu spolupráce, zvýšit počet policistů v ulicích, zkvalitnit systém řízení dopravy ve městě a pravidelně monitorovat nápad a objasněnost trestných činů tak, aby veřejnost věděla, zda policie pracuje kvalitně nebo nekvalitně.

* A druhá oblast?

V té jde o závažné trestné činy jako násilnosti a vraždy. Ve srovnání s jinými evropskými metropolemi jsme na tom relativně velmi dobře. Takže i přes nesmírně citlivé a tragické příběhy, jako byla nedávná vražda kameramana TV Nova Michala Velíška, je Praha z pohledu statistiky stále bezpečným městem. Na vámi definované škále bych jí tedy dal hodnocení šest.

* Po vraždě Michala Velíška jste iniciovali vznik zákona o pomoci obětem násilí a hodláte také založit nadační fond k finanční pomoci pozůstalým rodinám obětí násilné trestné činnosti. To jsou ale důsledky, jak se daří v Praze řešit příčiny kriminality?

Je to komplexní problém, který nelze charakterizovat několika větami, takže jen velmi stručně: jde o prevenci kriminality, fungování a využívání kamerového systému, řešení příčin trestné činnosti páchané mladistvými, práci s ohroženými skupinami, s národnostními menšinami, s handicapovanými, s uživateli drog ad. Pro pocit bezpečí Pražanů je velmi důležitá jistota, že spáchaný trestný čin nezůstane nepotrestán – každý úřední dopis, kterým policie obětem oznamuje, že pachatel nebyl vypátrán a řešení případu se odkládá, má nesmírně demoralizující vliv jak na Pražany a jejich pocit bezpečí, tak na vývoj města. Proto Praha každý rok dotuje Policii ČR a do bezpečnosti města investuje několik miliard korun.

* V jednom z posledních rozhovorů jste uvedl, že zatímco dříve bylo 60 % taxikářů v Praze nepoctivých, dnes je to jen 15 %. O jaká fakta se vaše hodnocení opírá a jak má zákazník poznat, ke kterému z nich právě sedá?

Po třech letech intenzivního boje proti nepoctivým taxikářům jsme skutečně dosáhli významného zlepšení. Podařilo se to díky opatřením jako zintenzivnění kontrolní činnosti, přísné sankcionování nepoctivců, změna zákona o provozu na pozemních komunikacích umožňující odebrat licenci provozovateli nebo oprávnění řidiči taxislužby pro tzv. ztrátu spolehlivosti v případě opakovaného okrádání zákazníků, informování zahraničních turistů na taxistanovištích o orientačních cenách apod. Přesto i těch zatím asi 15 procent nepoctivých je obrovské číslo, s nímž se nespokojím a nepřestanu se v této věci angažovat, dokud neklesne pod 5 procent.
Cestujícím bych poradil především nemávat na taxi volně na ulici, ale najímat si je na stanovištích, dát přednost vozům renomovaných provozovatelů taxislužby, po nastoupení se zeptat řidiče na orientační cenu a porovnat ji s informací na stanovišti. Pokud dojde k mimořádné události, zavolat Policii ČR a poznamenat si číslo vozu a jméno řidiče, které by mělo být uvedeno na přístrojové desce.

* Jste vlastně nejvyšším manažerem hlavního města. Jak se s nároky tohoto postu vyrovnáváte a v čem je to pro vás nejobtížnější?

Primátor není jen manažerem. Měl by také definovat vize středněa dlouhodobého rozvoje města, investiční výhled a zdroje. Dělat městu i určitou reklamu, protože město žije také z příjmů z daní fyzických osob, které tvoří téměř polovinu jeho rozpočtu. Ačkoli se v Praze generuje čtvrtina HDP České republiky, nám se z výnosů vrátí jen necelých 7 procent, což je nespravedlivé, ale reálné.
Máte však pravdu, že primátor je i manažerem - řídí radu, zastupitelstvo, řadu komisí a orgánů města, úřad magistrátu o 2000 úředníků a dalších více než 15 000 lidí v organizacích zřizovaných hlavním městem. To samozřejmě klade obrovské nároky a pracovní den primátora netrvá osm, ale i šestnáct hodin denně, není to nic pro toho, kdo má rád teplo rodinného krbu s pravidelnou stravou.

* Nejde nakonec v primátorském působení spíš o politické manévrování než manažerské rozhodování?

Primátor je samozřejmě také politickým reprezentantem a aby mohl splnit své manažerské funkce, musí si umět i v politických stranách prosadit svou. Proto se sem slovo manévrování, nebo spíše schopnost politického vyjednávání, hledání konsensu, získávání politických partnerů či spojenců také hodí.

* Když se podíváme na vaše hlasování v zastupitelstvu za poslední měsíce, jen minimum je „proti“. Co z toho lze vyvodit?

Určitě skutečnost, že zastupitelstvo jako vrcholový orgán rozhoduje sice o nejzásadnějších věcech města, ale až poté, co byly projednány s jeho orgány, ve výborech a komisích i v politických klubech. Takže do projednání v zastupitelstvu přicházejí v naprosté většině už materiály akceptovatelné pro většinu zúčastněných stran, byť ne vždy.

* Pomáhá vám ve volených veřejných funkcích, tedy i v primátorském křesle, vaše lékařské vzdělání a předchozí psychiatrická praxe?

Stoprocentně. Pokud by primátor nebo jakýkoli politik v exekutivní funkci neuměl jednat s lidmi, komunikovat, nebyl schopen politické spojence i odpůrce, ale také spolupracovníky a zaměstnance přesvědčit, nikdy nebude dobrým a úspěšným primátorem nebo politikem.

* Jak je na tom dnes hlavní město ekonomicky a co z toho vyplývá pro jeho nejbližší budoucnost?

Praha je motorem domácí ekonomiky. Kromě toho, že se zde, jak už jsem řekl, tvoří čtvrtina HDP, mohu uvést i skutečnost, že do hlavního města směřuje pětina investic, má zde sídlo nebo zastoupení naprostá většina velkých, ale i řada středních a malých firem. Praha je také třináctým nejatraktivnějším místem na světě pro umístění firemních zastoupení a ve výhledu do roku 2008 má být dokonce devátým. Je městem kulturním, s bohatou duchovní tradicí, s jedinečnou památkovou rezervací a poměrně kvalitní infrastrukturou, ale má i své problémy a potřeby v oblasti bytové politiky, dopravy apod. Co ji dělá výjimečnou v celoevropském měřítku, to je velmi nízká nezaměstnanost a mimořádně kvalifikovaná pracovní síla.

* Myslíte, že by se naše hlavní město mohlo skutečně stát organizátorem a hostitelem Olympijských her, a pokud ano, tak kdy a za jakých předpokladů?

Tato věc patří do kategorie vizí, dlouhodobých strategických představ, které mají jednu obrovskou cenu: nutí vás klást si otázky, jak bude Praha vypadat v roce 2020, jaké bude mít město i jeho obyvatelé potřeby, v jakém vztahu bude k České republice a Evropské unii. To vám dává možnost přesáhnout ve svých pohledech horizont fiskálního rozpočtového projednávání, které se většinou měří jedním kalendářním nebo finančním rokem, možnost vystoupit z každodenní manažerské rutiny, která je sice důležitá, ale pro dlouhodobý strategický rozvoj města může být i nebezpečná.
Praha určitě nemůže pořádat hry typu těch posledních v Aténách nebo chystaných OH v Pekingu. Jediný reálný model, s kterým bychom mohli uspět, je model nízkonákladových olympijských her, s minimem rizika zbytečných investic do městské infrastruktury. Museli bychom dosáhnout stoprocentní využitelnosti olympijské infrastruktury po skončení her - olympijská vesnice by se přetvořila na univerzitní campus, žurnalistická využila pro bytovou funkci, olympijské stadiony by později sloužily jako regionální nebo komunitní volnočasová centra, olympijská dopravní infrastruktura by byla integrálně začleněna do následných potřeb města a okolí apod. Bude to samozřejmě vyžadovat náklady, které by musely být pokryty výnosy. Ale podle studií, které máme dosud zpracovány, je reálné, nikoli abychom dnes rozhodli o kandidatuře Prahy na pořadatelství OH, ale pokračovali v dalších analýzách, kterých do doby skutečného rozhodování budeme mít desetinásobek. Z tohoto hlediska je dnešní debata, zda olympijské hry ano či ne, pro mne téměř bezpředmětná. Přidaná hodnota myšlenky, že by Praha mohla pořádat OH někdy po roce 2020, je v rámci strategických úvah o potřebách a podobách města jedinečná a jde o cestu správným směrem.

Děkuji za rozhovor.

Foto autor| Foto: (vam) Kresba: Lubomír Vaněk