Praha chce odkoupit Opencard. A řeší, co s ní dál

Pražští zastupitelé budou v příštím týdnu jednat o vytvoření nové akciové společnosti, která by měla převzít správu projektu Opencard a jeho budoucí směřování. Městu zhruba za dva měsíce vyprší s firmou eMoneyServices (EMS), od které by rádo veškerá autorská práva chtělo odkoupit a převést je právě na svoji novou akciovou společnost. V rozhovoru pro E15 to uvedl první náměstek primátora Jiří Vávra. Ten již má údajně v hlavě několik jmen, která by takovou firmu měla vést.

Praze se buď podaří vyjednat prodloužení v dubnu končící smlouvy, za kterou je nyní trestně stíhaná část pražské rady, anebo je připravena veškerá práva odkoupit. Doposud Opencard přišla Prahu na zhruba 1,2 miliardy korun. Kolik by případný odkup licence Prahu stál, Vávra neupřesnil s tím, že vše je v jednání.

Pokud se ovšem obě strany nedohodnou, hrozí kolaps a projekt za více než miliardu skončí. „Máme zájem o další spolupráci, jednání s vedením města probíhají. Jsme připraveni ke kompromisu,“ řekl na dotaz ČTK mluvčí EMS Martin Opatrný. Transformaci pod městskou společnost označil za jediné smysluplné řešení situace.

Problematický projekt opencard pochází z doby někdejšího primátora Pavla Béma (ODS). Tehdy se výhradním dodavatelem systému a vlastníkem práv k systému stala firma Haguess, dnešní eMoneyServices. Další fungování opencard je závislé na neustálém prodlužování smluv s EMS, čímž se politici podle policie dostávají do střetu se zákonem.
Od loňského roku kvůli tomu většina radních včetně někdejšího primátora Bohuslava Svobody (ODS) a současného primátora Tomáše Hudečka (TOP 09) čelí trestnímu stíhání. Radní ale tvrdí, že nic nezákonného nespáchali.

Jiří Vávra: Opencard musí konečně začít fungovat tak, jak se slibovalo

E15.cz: Kdy Praze vyprší smlouva na Opencard?

Jestli se nepletu, tak zhruba za dva měsíce.

E15.cz: Co s tím budete dělat?

Opencard byla ve své době dobrou myšlenkou. Problém je ten, že stála víc, než měla a nebyla řešena vhodnými prostředky. Proto v následujícím týdnu budeme projednávat dokument, podle kterého by Praha měla založit vlastní společnost, do které město převede základní kapitál a od společnosti eMoneyServices (EMS) odkoupí autorská práva a licence, které rovněž převede na zmíněnou novou firmu. Dojde rovněž k centralizaci veškerých souvisejících operací z Dopravního podniku a města. Opencard by tak konečně měla začít fungovat tak, jak bylo zamýšleno před šesti, sedmi lety.

E15.cz: Souvisí s těmito aktivitami i účast zástupce Prahy na nové iniciativě, která by měla vytvořit jednotný standard pro české dopravní podniky pro nasazování dopravních karetních aplikací?

Určitě. Toto je spíše otázka na radního pro IT Jana Vašíčka. Nicméně to jsou věci, které se doposud velmi dlouho neřešily jakkoliv koncepčně. Proběhla řada poměrně nahodilých projektů – otázka Opencard navazuje na dopravu v klidu, tedy hlavně parkovací zóny či domy. Kolegové z Institutu rozvoje města nyní pracují také na projektu SmartCities – systému dynamického řízení dopravy. Praha bohužel řešila nahodilé nápady politiků, bez kontinuity projektů a jejich dalšího využití či začlenění.

E15.cz: Nemáte obavu, že do nové firmy budete vkládat majetek a know-how, které je již nyní podle mnohých z hlediska technologického řešení extrémně rizikové co se týče potenciálu k rychlé ztrátě hodnoty? Opencard a způsob jejího technického zajištění je přeci jen de facto nekompatibilní s jakýmkoliv jiným systémem než tím, který bude muset být případně opět s dalšími investicemi města dobudován.

Netvrdím, že Opencard ve své stávající podobě je něco, co má „nekonečnou budoucnost“. Ve světě se od těchto způsobů řešení ustupuje. To je důvod, proč nyní hledáme případnou novou koncepci, kterou však tato nově založená firma může v budoucnu spravovat či realizovat se strategickým partnerem.

Nyní řešíme to, že nechceme stávajícímu počtu uživatelů karty natvrdo říct, že si mají opět jít koupit papírové kupony. To není politicky, technologicky a snad ani lidsky možné. V takovém případě bych pak tento projekt musel pokládat za zmařenou investici. Opencard může představovat přechodový systém či modul k něčemu zcela novému. Jestli to bude po vzoru platebních karet nějaká samolepka či karta, aplikace v mobilu pro NFC či cokoliv jiného, to je otázka pro experty.

My však musíme vyřešit stávající problém - probíhá soudní řízení s úředníky a radními v kauze Opencard, lidé v EMS by situaci také samozřejmě nějak rádi řešili, a mezi tím vším zde je 1,5 milionu uživatelů. Tato situace vyžaduje rázný řez za přiměřené náklady – a pokud se nová pražská firma rozjede a bude životaschopná, tak do ní Praha již nebude muset příliš investovat.

Bude stačit základní kapitál na odkoupení bývalé části Haguessu a na nějaké další právní kroky. Půjde o akciovou společnost s jasně vytyčenou náplní činnosti, strukturou a odborným vedením se statutárními orgány, které jsou navíc podle nové legislativy odpovědné svým majetkem.

Předpokládám, že budeme v o něco více komfortnější situaci. A to nebude bránit případnému dalšímu rozvoji. Nikde není řečeno, že to musí být na základě stávající karty anebo aplikace nových kompatibilních technologií. Tak, jak funguje ROPID, který řeší potřebný servis, tak stejným způsobem bude řešit potřebný servis tato nová firma. Je to jen v nastavení podmínek, co dál se ziskem takové firmy – tedy v tomto případě patrně o jeho reinvestování do dalšího rozvoje služeb.

E15.cz: Mandát firmy tedy bude hlavně v čem?

Řízení a budoucí správa systému. De-facto ze stejného důvodu chceme koupit i Pražské služby, ale to je zase jiné téma na dlouhé povídání. Stoprocentně Prahou vlastněné akciovky do Prahy patří, protože tyto činnosti nemůže vykonávat běžný úředník. Druhý efekt je pak samozřejmě generace zisku za účelem financování rozvojových projektů, nebo výplaty dividend vlastníkovi – tedy Praze. Takto jsme koupili plynárnu, máme PVS, řešíme Pražské služby a jiné subjekty…

E15.cz: Kdo by měl podle Vás řídit takovýto nový podnik?

Určitě odborník z branže. Bavíme se o modelu tří členů představenstva a dozorčí rady. Musí tam ale jít profesionál, který zná problematiku MHD a tarifní předpisy. Jméno zatím samozřejmě neprozradím, ale představu s kolegy již máme. Myslím si, že to ale bude silné jméno, které bude zárukou fungování ve prospěch města. Dokud se s ním ale přímo nedohodneme, nechci více zveřejňovat.

E15.cz: Když se podíváme například na tvrzení bývalého primátora pana Svobody, který je nyní kvůli Opencard před soudem, tak jeho obhajoba zní parafrázovaně: „kdybychom tehdy hned nerozhodli, vše by se sesypalo“. Dokážete si sebe v takovéto situaci představit? Jak byste, jak rád říkáte „jako správný hospodář“, v takovém případě rozhodoval? Byl to opravdu tak nutný krok?

Myslím, že to, že celý případ šetří policie, není nic divného – policie v Česku šetří kdeco. Každý může volit, být volen, ale také podat trestní oznámení, být obžalován či dokonce zavřen. Podávání trestních oznámení na politické oponenty se stalo národním sportem.

Možná na začátku toho všeho vznikla ne zcela špatně míněná formulace, rozhodně se ale nedomnívám, že v tom byl jakýkoliv úmysl kohokoliv poškodit. To je zásadní problém, že Opencard, stejně jako většina produktů v oblasti IT, má jeden megaproblém – buď je ta služba unikátní a má jí pouze jeden dodavatel, čímž se město ocitá v podivném bludném kruhu, kdy pouhé uveřejnění takovéto veřejné zakázky zavání zločinem, protože jakožto zadavatel vypisujete něco, na co se nikdo jiný přihlásit nemůže.

Na druhé straně je faktem, že jednací řízení bez uveřejnění v oblasti IT jsou natolik zprofanovaná, že prostě přitahují pozornost. Pokud je připravujete rutinně, tak se může občas vloudit neúmyslná chyba. Netvrdím, že by se tu dříve neděly třeba úmyslné chyby, ale v tomto případě při řešení daného problému podle mě nějaké přehlédnutí či opomenutí možná nastalo. To, že každý může někdy něco zvorat, to je prostě bez diskuse.

Z hlediska všech ostatních radních – jakkoliv si po sobě navzájem čteme své návrhy a tisky, tak se jedná o tisky zpravidla mimo naši expertizu. Neznám detail této kauzy, ale pokud je předkladatelem návrhu šéf odboru, pod kterým je podepsán šéf legislativy a předkládá to radní, o kterém se „ví“, že „nekrade“, tak asi lze předpokládat, že předložený dokument je v pořádku. Nikdy nelze při jednání jít naprosto do detailů, v tomto se prostě musíme jakožto kolegové na sebe spolehnout. Nedomnívám se, že v tomto případě chtěl „někdo něco ukrádnout“. To je spíš politický problém.

S plným vědomím a připomenutím nedávného dopisu pracovníků ŘSD, v němž tvrdili, že zákon o veřejných zakázkách je na nic, neboť se v jejich firmě stále rozkrádá beze změny, se obávám, že měli značné míry asi pravdu. Ten zákon samotný již byl připraven k nějaké revizi, nikoliv úřednickou, ale předchozí vládou a měl být projednáván v Parlamentu. Pak ale zmizel.

Jakkoliv jsem absolutně pro, aby existoval zákon o veřejných zakázkách, tak musí ale existovat něco, co je o něco dokonalejší než stávající znění. A hlavně nestojí pouze na ceně jakožto hlavním parametru. To se pak začnou objevovat vícerpáce – v polovině Evropy jsou navíc zdaněny padesáti procenty, v Česku jen dvaceti… Tím si tu prostě komplikujeme život, a právě tím jsme si v Česku téměř zabrzdili celé stavební odvětví.

Po případech obžalování celého zastupitelstva, v Praze jen části Rady, tak se prostě úředníci prostě bojí konat. Bojí se otevřít jakoukoliv zakázku a radní se pro to bojí zvednout ruku. Jsme tak v docela schizofrenní situaci. Uznávám, že se těm největším a nejmarkantnějším podvodům podařilo zabránit, ale na druhé straně jsme v Česku – tady se vždy našla cestička, jak nejrůznější nařízení či omezení vyřešit.

Bohužel dnes jsme ve stavu, že přijde-li nějaký návrh na jednání zastupitelstva, tak i když dotyčný radní přísahá na vše svaté, že je vše v pořádku a já mu normálně věřím, tak mám opravdu problém zvednout ruku, protože nevím, na které straně se objeví nějaký politický konkurent, který usoudí, že na základě toho bych měl být v kriminálu. Je to smutné.

Zákon o veřejných zakázkách navíc vygeneroval neuvěřitelné množství neuskutečněných řízení, kde se jednotliví účastníci odvolávají do nekonečna. V Brně na ÚOHS nám tak leží desítky věcí, které jsou klíčové, ale nejsme schopni s nimi jakkoliv pohnout, protože se všichni jen odvolávají.