Giangi Cornelio - Obrazy - „The Soul’s Noises“ (Výkřiky duše)

Od 30. dubna do 18. května 2014 bude realizována výstava novodobé tvorby malíře Giangiho Cornelia pod názvem „The Soul’s Noises“ (Výkřiky duše). Výstava se bude konat v prostorách věže pražské Novoměstské radnice, jejíž jižní křídlo bylo postaveno v letech 1411–1418 pod vedením Martina Frička a mistra Kříže a přilehlá věž a kaple Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava pochází z let 1452–1456. Záštitu tomuto projektu poskytlo Velvyslanectví Italské republiky v Praze, Italský kulturní institut, Úřad městské části Prahy 2 a řada vybraných partnerů.

Výtvarné umění se stalo nedílnou součástí „nomádského“ života tohoto autora a také jeho životním stylem. Pod vlivem směru označovaného jako „Action painting“ a abstraktního expresionismu (škola v New Yorku), s kterým se blíže seznámil během svého pobytu v New Yorku v roce 1983, se Giangi Cornelio soustředil na prohloubení vlastní malířské tvorby a emoční výrazovosti. V jednotlivých cyklech obrazů je zřetelná symbióza s emočním kontextem, ale i s matérií jako takovou; autor podtrhuje zásadní dynamiku, podstatu souhry barev, které tak vytvářejí vlastní abstraktní kompozice.

Giangi Cornelio věnuje ve své tvorbě značnou pozornost rozličným formám, jejímž prostřednictvím vyjadřuje své vlastní emoce. Je umělcem „vícečetných forem“, který prošel pluralitou protichůdných uměleckých a kulturních vývojových etap 80. a 90. let. Vyrostl na úrodné půdě aktivního politického dění, které představovalo jedinou možnost změny tehdejšího sociálního statutu, a vyšel z něj hluboce zklamán; útočiště našel v malbě, v tom, že dává průchod emocím, což mu dává jistotu jakéhosi „nouzového východu“. Jeho emoční cítění je nezbytným předpokladem a pilířem jeho tvorby.

Giangi Cornelio stále častěji zažívá silný pocit jakési „vícečetnosti“ vlastního já, oproštěného od zažitých konvencí, předsudků a diktátu, které jsou nástroji represe současné společnosti. Ve svých „vstupech do jiné dimenze“ Giangi překročil mezní práh; vývojová křivka jeho tvorby je silná a intenzivní. V tomto Giangi Cornelio ztělesňuje osobní různorodost i kočovný způsob života postmoderní doby, který zapustil kořeny mezi smyslovými hranicemi somatického a emočního projevu. V jeho díle stále pokračuje proces „rekombinace“, který se projevuje v estetické formě každodenního života, ve velkolepé kultuře rozšířené spotřeby, ve sloučení tvaru a jeho obsahovosti, v integritě konkrétní smyslové zkušenosti, v emocích. Nejde o to povrchně vyjádřit, kdo jsi, nebo být tím, co vyjadřuji, ale být věrný své povaze, „stát se tím, co jsi“. Zdá se, že malířská proměna této vitální snahy v minulosti atopické, bez trvalého setrvání a zacílení, našla specifickou oblast intenzity: ženské postavy jako obrazu touhy. To znamená, že mobilizace touhy se zde představuje jako primární bios, individuální i kolektivní; je původním motivem velkoleposti spotřeby, povrchnosti módy, objevuje se v podobě „naruby“, v krajních extrémech Trash a Crash naší civilizace. „Jsme v oblasti sexuálních, elektrických proudů,“ jak by řekl William Burroughs.

Malířská tvorba Giangiho Cornelia je tedy odrazem nejen jeho subjektivních emocí, nýbrž i výrazem emocí naší doby, a stává se tak skutečně „výkřikem duše“, která hledá svůj přístav ve vodách průzračných a pravdivých.

Hradčanská galerie Josefa Kalouska, která v tomto roce slaví 20 let své výstavní činnosti, spolupracuje s mnohými českými, ale i zahraničními umělci. Italský malíř  Giangi Cornelio je jedním z nich. Proto jsme oslovili Novoměstskou radnici, aby ve své prostorné věžní galerii umožnila panu Giangimu výstavu i na počest jeho nadcházejících 50 - tých narozenin. Pan Giangi zpočátku měl vystavovat s italskou malířkou z Milána Giovannou Fra, ale ta se nakonec ze zdravotních důvodů výstavy zúčastnit nemůže.  Postupně tedy vznikl projekt, který je velmi zajimavý, protože hostem pana Giangiho bude český sklářský výtvarník pan Petr Larva. Tento zkušený sklář a designer studoval na Umělecko - průmyslové vysoké škole v Praze. Setkání těchto dvou umělců je velmi spontánní a inspirativní. Zatímco Giangi vystavuje obrazy, spojené s filosofii emocionalismu a výstavu nazval The Soul´s Noise / Výkřiky duše /, Petr Larva tvoří plastiky duší, které jsou mimořádně barevně i figurálně zajímavé. Vznikl tak italsko-český projekt, který představuje lidskou duši, záhadnou, avšak plnou emocí. Barevné i abstraktní obrazy se prolínají s českou sklářskou bravúrou, která podporuje italskou emotivnost a vytváří se tak celek, který je velkým uměleckým zážitkem i filosofickým zamyšlením. Není to jen vyprávění o lidské duši a představách o její vizuální podobě. Je to pohled do lidského nitra, do jeho bouřlivých dimenzí, které se odehrávají uvnitř každého člověka a jsou "Výkřikem " nejenom subjektivním, ale i ozvěnou doby, ve které žijeme.

Světlana Kalousková