Egon Ervín Kisch - kulturní výročí-článek radního hl. m. Prahy RNDr. Igora Němce, uveřejněný v Listech hl. m. Prahy, v čísle duben 2005

Listy hlavního města Prahy | 11.4.2005 | rubrika: Rozvoj města - architektura - historie - památky - umění | strana: 7 | autor: RNDr. Igor Němec

Před 120 lety, 29. dubna 1885, se narodil v Praze v Melantrichově ulici, v domě U Dvou zlatých medvědů, Egon Kisch, legenda žurnalistiky. Novinář, považovaný za otce investigativní žurnalistiky, který si za svého života vysloužil přízvisko "zuřivý reportér".
Jeho dětství ovlivňovala atmosféra Starého Města. Jako dítě nevynikal právě synovskými ctnostmi. Jeho neklidná povaha se začala projevovat i takovými skutky, jakými bylo penězokazectví. Razidlem vytiskl na hnědou lepenku cosi, co vypadalo jako krejcar. Ty pak rozházel po ulici a bavil se tím, jak se lidé za penězi honili tak, že se i hlavami srazili. Vše skončilo pranicí, kterou rozháněli hasiči.
Nejprve chodil do školy sv. Michala a pak do německé reálky v Mikulandské ulici. Tady se také rozhodl, že se stane novinářem. Zde získal další jméno - Ervín -, když tak podepsal jeho báseň redaktor Prager Tagblattu. Kromě psaní hrával také rád fotbal. Na hřišti se setkal při zápase s budoucím prezidentem Benešem, se kterým se v zápalu boje pokopali. Tvrdí se, že to mělo vliv na prezidentův vztah ke Kischovi. Na přání rodičů se sice dává zapsat na techniku, ale studium ho netěší. Rukuje jako roční dobrovolník a pak se věnuje již jen novinařině. V Berlíně navštěvuje Wredovu žurnalistickou školu a pak nastupuje do německého deníku Prager Tagblatt. Řadí se do okruhu pražských německých spisovatelů (Kafka, Rilke, Brod, Werfel...,v restauraci U Choděrů se přátelí s Jaroslavem Haškem.
První světová válka jej vrhla na srbskou frontu, kde byl také raněn. V roce 1921 se stěhuje do Berlína, odkud podniká své novinářské výpravy. Navštěvuje řadu zemí (ovládal šest jazyků) a píše své slavné reportáže, jejichž šíře je neobyčejná. Dělal interview s Edisonem, Chaplinem, v přestrojení poznává život bezdomovců, přitahuje jej kriminální tematika, hledá Golema na půdě Staronové synagogy. Po požáru Říšského sněmu je Kisch mezi prvními zatčenými. Zachraňuje jej intervence československého min. zahraničí.
Vrací se do Prahy, ale záhy odjíždí do zákopů u Madridu, kde popisuje boj interbrigadistů. Po Mnichovu - jako novinář a Žid - nemá jinou možnost než emigrovat do Francie a potom do Mexika. Do Prahy se vrací v roce 1946. Jeho zdravotní stav se však neustále zhoršuje. V roce 1948 umírá. Je pochován na vinohradském hřbitově.

O autorovi| radní hl. m. Prahy