Potápěči si dno pěkně ohmatají

19. února 2007
Hledají asi čtyřicetikilogramového andělíčka ze sousoší Madony se svatým Bernardem, první sochy od Starého Města. Voda kolem oblouků mostu v tomto místě není příliš hluboká. I když na fotografiích to vypadá, že je potápěč nejméně po pás ve vodě, většinou klečí. „Není vidět na dno, i když je tu hloubka maximálně tak jeden a půl metru, v těchto místech totiž není proud a usazuje se tu bahno,“ uvedl jeden z potápěčů, který hledal andělíčka. A tak je jedinou možností pro potápěče najít předmět rukama.

Několikrát se už zdálo, že je andělíček nalezen, ale pokaždé se objevil kus kamene, který zatím neodpovídal tomu, co potápěči hledají. Nejlepšími úlovky pak byly nepoškozené skleničky na šampaňské a whisky a deštník, který se dal použít.„Je to dobrý a tvrdý trénink, i když se nic podstatného zatím nenašlo,“ komentoval ponory do studené vody další z členů potápěčského týmu. Přiznal ale, že v teplé vodě se člověku potápí snáze.

I když je socha Madony se svatým Bernardem kopií z přelomu 70. a 80. let minulého století, byl by nález andělíčka přínosem. Opravy totiž stojí miliony korun. Nabízíme vám pohled na potápěče pěkně zblízka, přímo z jejich lodě. Jestli vám je z toho zima, pak věřte, že jim také. Obvykle vydrží kolem 40 až 50 minut, raději se v tomto počasí potápějí v proudu. „Člověk se musí víc hýbat, a tak se také víc zahřeje,“ komentoval svůj pobyt pod vodou další z potápěčů.

os